Vyhodnocení PAF 2017 a rozhovor s výherci přeboru

(Tiskem publikováno v Interkomu, číslo 11-12, ročník 2017, elektronická verze ke stažení zde: http://interkom.vecnost.cz/ )

Stejně jako každoročně byl i letošní Fénixcon v Brně završen předáváním cen účastníkům literárních soutěží žánru sci-fi, fantasy a hororu za rok 2017. 

Po konečném vyhodnocení přistupujeme k vyhlášení výsledků osmého ročníku Přeboru autorů fantastiky (PAF), ve kterém vyzdvihujeme autory, kteří v literárních soutěžích získali nejvíce ocenění. V soutěžích zařazených do PAF se letos objevilo 890 povídek. Do žebříčku PAF se probojovalo 96 autorů s celkem 121 bodovanými povídkami (dva autoři se čtyřmi povídkami, čtyři autoři se třemi povídkami a jedenáct autorů se dvěma povídkami). 

První místo v přeboru PAF obsadila Radmila Tomšů, na druhém místě se jen s půlbodovým odstupem umístil autor píšící pod pseudonymem Theo Addair, třetí místo zaujala Michaela Merglová (vloni druhá). Podrobné výsledky přeboru najdete na:  http://paf.fandom.cz/

Držitele prvního a druhého místa letošního ročníku přeboru PAF, Radmily Tomšů a Thea Addaira, jsme požádali o rozhovor:

MD: Radmilo, v  roce 2017 nasbírala Tvá literární díla ve sledovaných literárních soutěžích nejvíce bodů ze všech autorů. V Přeboru autorů fantastiky (PAF) jsi tak získala první místo. Prozradíš nám, která povídka pro kterou soutěž Ti dala nejvíce zabrat?

Radmila: Z těch, které mi získaly body do PAF, mi asi nejvíc práce dala dlouhá povídka Šrot, zaslaná do CKČ. Je to příběh z budoucnosti, avšak neklasické postapo – apokalypsa zatím neproběhla, ale evidentně jsme na jejím začátku. Vymyslet ho tak, aby byl logický a nepřitažený za vlasy, to mi trvalo docela dlouho. Jinak mimo povídky spadající do PAF mi jednoznačně dal nejvíc zabrat Triumvirát s jeho Zimním spánkem, kde bylo v zadání napsat horor. Zjistila jsem, že horory opravdu psát neumím a z této parkety jsem hbitě vycouvala.

 

MD:  Theo, v  roce 2017 jsi urval druhou příčku přeboru PAF a za vítěznou Radmilou Tomšů zaostáváš o pouhého půl bodu. Prozradíš nám, která povídka pro kterou soutěž Ti dala nejvíce práce?

Theo: Nejvíc mě bezkonkurenčně pozlobila povídka „Odplata“, psaná pro Dračí řád. Dokonce do té míry, že ležela chudinka asi měsíc bez konce a už jsem byl rozhodnutý tuto soutěž vzdát. Nakonec jsem se ale ostře napomenul, že nejsem žádné ořezávátko, a v den uzávěrky jsem jí konečně nadělil i závěr. 
Zhruba stejně mi dala zabrat povídka mimo výše jmenované, která zvítězila v Zimním spánku Triumvirátu. Podle zadání mělo jít o horor a zpočátku se mi zdálo, že nic ani vzdáleně strašidelného napsat nedokážu. Ale o to víc jsem to chtěl zkusit a vyplatilo se to. 

 

(Další otázky jsou totožné pro oba dotazované)

MD: Bujná fantazie je pro spisovatele stejně důležitá jako disciplína a vytrvalost. Čeho si více ceníš Ty?

Radmila: Řekla bych, že ideální stav je tehdy, když jde obé pěkně ruku v ruce. Na druhou stranu, bez bujné fantazie by nebylo o čem disciplinovaně a vytrvale psát, takže přece jen asi o trochu víc si cením té fantazie.

Theo: Určitě fantazie, protože ta se nedá vynutit. Můžu si nařídit, abych seděl na zadku před počítačem, ale nemůžu přikázat nápadu, aby přišel. Zvláště si cením té zvláštní magie prázdného monitoru, která ve mně vyvolává myšlenky a pomáhá mi je skládat do slov přesně ve chvíli, kdy to potřebuju. Někteří spisovatelé říkají, že mají zápisníky plné nápadů a námětů. Ke mně přicházejí zásadně až s usednutím k samotnému psaní. Před tímhle zvláštním efektem se s pokorou skláním a modlím se, aby se nikdy nevypotřeboval. 

 

MD: Co nebo kdo Tě při psaní nejvíce inspiruje?

Radmila: Sbírám inspiraci tak nějak průběžně. Na počátku jedné mikropovídky třeba stála věta, kterou jsem zaslechla z rádia. Výborné jsou také útržky hovorů, které člověk vyslechne, když jde městem, podobně vznikla další povídka. Zezačátku mi také hodně pomáhalo psát do soutěží se zadáním. Občas mě také inspirují již napsané povídky – po jejich dopsání si řeknu – ale tahle postava, jak ona se vlastně k tomu, co v povídce dělá, vůbec dostala? Jak se třebas tenhle kat stal katem? A vzniká zárodek další povídky…  Někdy zas najdu inspiraci v přírodě. Je to různé.

Theo: V počátcích mi bylo největší inspirací textové RPG na motivy světa Harryho Pottera, které jsem hrával na www.hocz.org  To byl první impuls, který mě vlastně přivedl k psaní. V současnosti jsou to hlavně lidé kolem mě a jejich vzájemné vztahy. Protože veškerá inspirace pro mě většinou začíná u postav, u jejich povah a u dynamiky mezi nimi. Pak už jen stačí popustit uzdu fantazii a dosadit je do nějakého vhodného světa. 
V širším pohledu mě hodně inspiruje a podporuje facebooková skupina „psavců“, do které patřím. Jmenuje se Odstartujte svoji knihu, založila ji spisovatelka Veronika Matysová, které si osobně moc vážím, a chodím tam hledat beta čtenáře, sbírat rady nebo jen popovídat si s podobně naladěnými individui. 

 

MD: Jaké knihy čteš nejraději?

Radmila: Od malička čtu, co mi přijde pod ruku. Klasickou literaturu, sci-fi, fantasy, detektivky… Moji oblíbení autoři z klasické literatury jsou například Betty Mac Donald, Umberto Eco, Robert Merle, S.Leacock, z detektivek Agatha Christie, Dorotha L. Sayers,  Ed McBain, z fantasy samozřejmě J.R.R. Tolkien, Terry Pratchett,, Sergej Ljukjaněnko, Robert S. Green, ze sci-fi třeba A. C. Clarke, David Weber, J Ringo,  R.Bradbury, D. Adams a neměla bych zapomenout ani na Karla Čapka, Julese Verna či H.G. Wellse… a spousty a spousty dalších, kdybych měla vyjmenovat všechny, bylo by to na dlouho. A nesmím opomenout literaturu faktu, tu mám ráda také moc. Ať už jsou to knihy o historii, válečné historii, nebo třeba o módě, lidských povoláních…  Co mě naopak nebaví, je „červená knihovna“, tomu se vyhýbám.

Theo: Mám rád fantasy, detektivky a thrillery. Ve stručnosti zpravidla na podobné dotazy říkávám, že čtu především brakovou literaturu. Sci-fi si mě nikdy zvlášť nezískalo, možná proto, že nejsem extra technický typ – ale i na této stránce své osobnosti pracuju, takže kdo ví, třeba to ještě přijde. Nicméně v nouzi, rozuměj v nudě, přelouskám prakticky cokoli. Z jiného soudku bych mohl odpovědět, že nejraději čtu knihy papírové. Vlastním sice čtečku a uznávám její praktičnost, ale prvnímu otevření nové knížky, její vůni a šustění stránek se nic nevyrovná. 

MD: Různí autoři se cítí přirozeně v různých žánrech. Někteří se specializují jen na fantasy, jiní zase na sci-fi. Další s přehledem přeskakují z jednoho žánru do druhého a ještě další veškeré škatulkování odmítají. Jak jsi na tom Ty? Je nějaký literární žánr, který pokládáš za výzvu?   

Radmila: Jak už jsem psala výše, co opravdu neumím, je horor. Jinak nemám vyhraněnou škatulku. Už jsem zkusila psát fantasy, humornou fantasy, postapo, magický realismus… Zkouším psát steampunk. Po pravdě, někdy ani neumím určit, do jakého žánru přesně povídka spadá, a doufám, že na tom zas až tolik nezáleží.

Theo: Jak je řečeno výše, sci-fi nevyhledávám ani jako čtenář, tím méně se cítím povolán ho psát. Je pravda, že povídka Dítě, které neumělo psát zahrnuje cestování časem, ale bystrý čtenář záhy odhalí, že do technických detailů se nepouštím. Baví mě psát fantasy a tvořit vlastní svět, ale k vydání se například připravuje moje novela Muffin a čaj, která se odehrává ve zcela našem a současném světě bez jakéhokoli nadpřirozena – kromě magie lásky. Takže se do budoucna nezříkám žádných žánrů a nechám se překvapit, do jakých vod mě moje inspirace zanese. 
Za výzvu rozhodně pokládám detektivní žánr, už proto, že obvykle při psaní nemám děj předem příliš rozmyšlený, což s konstrukcí detektivní zápletky moc neštymuje. I přesto – nebo možná právě proto – mám jednu fantasy detektivku rozpracovanou. 

Radmila: Na závěr bych ale ještě ráda dodala jednu věc. Nebyla bych tak vysoko, kdybych neměla kolem sebe lidi, kteří jsou ochotni mé texty přečíst a upozornit mě na jejich slabiny ještě před tím, než je kamkoliv pošlu. Díky jim a jejich připomínkám se povídky dostávají ke čtenářům již vypulírované, bez logických děr a doplněné o informace, které mám jakožto autor v hlavě, ale do příběhu jsem je jaksi zapomněla sdělit. Takže, moje skvělé bety, moc vám děkuji. Máte na mém úspěchu velký podíl.

A ještě si dovolím jedno poděkování – Interkomu, za prostor, který mi věnoval.

MD: Za pořadatelský tým PAF Vám oběma děkuji za rozhovor, Radmilo a Theo, a do dalšího období přeji hodně skvělých nápadů, autorské radosti a čtenářské odezvy.

Za realizační tým PAF: Mirka Dvořáková

Prosinec 2017