PAF – aneb Přebor Autorů Fantastiky 2014

Článek napsaný pro Interkom, tištěná verze č. 1-2/2015 str ,18-20. Elektronickou verzi ke stažení naleznete zde: http://interkom.vecnost.cz/

Co je to PAF? Jedná se o Přebor autorů fantastiky - žebříček úspěšnosti sestavený dle výsledů v literárních soutěžích žánru sci-fi, hororu a fantasy podobně jako je tomu ve sportovních kláních. Duchovním otcem počinu je Michael Bronec, ku pomoci přispěli Vladimír Němec, Harv a Darth Zira za Fandom. Ačkoliv je Přebor autorů fantastiky veden s mírnou nadsázkou, jeho cílem je upozornit veřejnost na nejúspěšnější autory, a rovněž vyprovokovat mezi autory soutěživost.

Na letošním Fenixconu v Brně byl vyhlášen již pátý ročník Přeboru autorů fantastiky. V roce  2014 v patnácti soutěžích o umístění bojovalo 712 povídek, ze kterých bylo 126 nejúspěšnějších zahrnuto do hodnocení PAF.

Nejvíce vavřínů za rok 2014 sklidila Kristýna Sněgoňová, která dokázala současně ulovit Mloka v CKČ (Lék), povýšit do šlechtického stavu a získat meč v soutěži O nejlepší fantasy (Cestou Nachu), a ještě zabodovat ve Vidoucí (Zadostiučinění). Jako druhý se v přeboru umístil Karel Doležal, který se mimo psaní povídek realizuje i na webu  triumviat.cz  s texty o tvůrčím psaní. Karel Doležal získal za rok 2014 dvě nominace v CKČ (Sedminožnice, Šperk), a páté místo v Žoldnéřích fantazie (Osberht). Na třetím místě se v PAF skví Tomáš Heveroch, který bodoval hned ve čtyřech soutěžích: První místo vybojoval v soutěži O dračí řád v kategorii fantasy (Seznamte se, prosím), dále bodoval v soutěži Vidoucí (Můj milý deníčku), následovala soutěž New Weird (Noční zpověď) a nakonec Zatá zebra (Úředníci a občané).

Tito tři nejúspěšnější přeborníci PAF za rok 2014 byli tak laskaví a pro Interkom odpověděli na několik všetečných otázek. 

 

1. Pro koho píšeš? Máš cílovou skupinu čtenářů nebo nemáš?

Kriskýna Sněgoňová:  Už pár dní jsem nenapsala nic většího, než je nákupní seznam (pro kohokoliv ochotného nakoupit místo mě), ale během loňska a předloňska jsem vším, co jsem napsala, spamovala Špinavce. To není jeho skutečné jméno (a nesouvisí s jeho tělesnou hygienou), ale jeho skutečné jméno je nudné a Špinavec je všechno, jenom ne nudný.

Jakmile Špinavec prohlásil, že to není tak hrozné jako obvykle, případně že se to skoro dalo číst, a pokud byl v dobrém rozmaru, nebo jsem mu dala čokoládu, že se mu to líbí a přečetl by si to, i kdybych ho neuplácela sladkostmi, byla jsem s povídkou/novelou více nebo méně spokojená a mohla jsem ji poslat dál. Dobře, ono by asi stačilo odpovědět, že píšu pro každého, komu se líbí moje příběhy (plus pro porotce, kterým se nelíbí, ale nedostali při čtení na vybranou – díky za obětavost, vím, jak hrozné je číst něco, co byste s chutí hodili do kanálu a vymazali si to z očí i mysli kyselinou), ale chtěla jsem se Špinavci odvděčit za jeho čtení aspoň tím, že se o něm v dobrém zmíním. Všechno, co neznělo hezky, bylo mstou za každou povídku, kterou nazval blitkou.

Karel Doležal: Co se cílové skupiny týká, tak nemám tušení, zda vlastně existuje. Snažím se tvořit pro lidi, kteří mají zájem o směsky žánrů, které nelze pořádně zařadit do žádné škatulky. Ve výsledku si troufám říct, že by si u mě každý mohl něco najít, ať už touží po humoru, akci nebo se chce bát. Mnohdy to všechno zvládne v jedné povídce.

Tomáš Heveroch: Popravdě, mé jednotlivé povídky se navzájem liší jak formou i obsahem (letos tam byla utopistická karikatura, humoristická fantasy i New Weird), takže cílenou skupinu nemám. Každopádně rád píšu hlavně zábavné věci, aby to lidi pobavilo. Prvním čtenářem je ale vždy má manželka.

2. Co od psaní čekáš?  (Máš pokaždé v plánu sdělit "něco" konkrétního, nebo je psaní  tvým způsobem spontánního sebevyjádření)

Kristýna Sněgoňová: Čekám, že vypíšu ze své hlavy všechny, kteří ji více nebo méně oprávněně okupují. Když už je tam moc těsno a Dressler vráží lokty do žeber Levercham, Joachimovi stojí na noze dalších deset lidí a přes jejich pokřikování (NAPIŠ MĚ!) není slyšet vlastního slova, někdo z nich musí ven. Jakmile se v hlavě uvolní trochu místa po vypsaných uprchlících, může se zaplnit dalšími příběhy a lidmi. Zatím se nezdá, že by to mělo skončit.

Karel Doležal: Psaní je pro mě občas způsobem vyjádření názoru, ale ve velké většině chci hlavně bavit. Nesnažím se o žádné velké umění, mým cílem je spíš čtenář, který po přečtení textu nemá pocit, že jsem ho okradl o hodinu času. Ve formě povídek (a románu, který právě přepisuji) také rád předávám různé drobné historky z vlastního života, pouze oděné do fantastického hávu

Tomáš Heveroch: Mé psaní je spíše spontánní vyjadřování nápadů. Nikdy se nenutím do psaní (proto také často nestíhám uzávěrky soutěží), povídku mám třeba rozepsanou půl roku, když nemám nápad jak dál.

3. Jak vidíš svět kolem sebe?

Kristýna Sněgoňová: Jako příležitost. K čemukoliv. Jinak jsem samozřejmě hrozně konzervativní.

Karel Doležal: Zcela upřímně? Jako obrovskou hromadu práce (jako čerstvému otci mi teď narostla), která je neporazitelná, ale musíme se pokusit ji odházet, chtě nechtě. Občas z ní totiž padá inspirace a je s ní i zábava.

Tomáš Heveroch: Svět naprosto neskutečné místo, které je přeplněné takovým množstvím úžasných věcí a informací, že na to jeden lidský život nestačí. Každý den by měl člověk věnovat alespoň chvíli tomu, aby se pokusil objevit něco nového, co nezná. Například já jsem dnes zjistil, že první, kdo se rozhodl podniknout cestu kolem světa podle Vernova románu byla žena, novinářka Nellie Bly. A nejen to, byl to dokonce závod, protože konkurenční noviny vyslaly současně svojí novinářku, aby jí předhonila. To je dobrý základ pro pozadí nějaké povídky...

 

 4. Dokážeš se při čtení oprostit od autorského myšlení?

Kristýna Sněgoňová: Když mě příběh pohltí tak, že na nic jiného není čas a prostor, pak nevnímám ani očividné nesmysly a věřím autorovi první poslední. Někdy ale myšlení vyloženě bolí a v horším případě je znát, že bolelo i autora. Občas si říkám Sakra, za tohle jsem zaplatila? Měla jsem si to po večerech napsat sama a líp! Občas si říkám Kéž by mě tak tohle napadlo, když jsem psala (doplň libovolný název)!, případně Všechno je ztraceno, téhle úrovně nikdy nedosáhnu, měla bych začít háčkovat… A občas Ha, přesně tohle jsem taky chtěla napsat, ten King / Kulhánek / Kopřiva mě zase vykradl!
Nejsem grammar nazi (dobře, jsem), ale otevírá se mi v kapse nůž, když se pokouší psát někdo, kdo zahlédl levým okem z rychlíku klávesnici a ta se mu v prstech mění v nástroj zla, protože internet snese neomezené množství hrůzy. Pokud tak ovšem nevznikne kultovní guilty pleasure dílo, tak stupidní až geniální, které mi pokaždé zvedne náladu. Pár takových je mezi mou oblíbenou četbou.

Karel Doležal: Naštěstí ano, ale například krátce po dokončení hodnocení soutěže to je fuška. Mnohdy už musím sám sebe okřiknout, že tohle nemám řešit, když je autor už roky mrtvý.

Tomáš Heveroch: To jde? Ne! U knih i filmů většinou uhodnu zápletku nebo "velké odhalení" dopředu. U knížek občas dokonce vymýšlím, jak bych to napsal já, kterou postavu bych nechal žít atd.

5 Jaké knihy čteš?

Kristýna Sněgoňová: Momentálně asi 20 hodin denně sytím novorozeně a to je intelektuálně poměrně nenáročná činnost, takže když si obratným chvatem uvolním jednu ruku, trávím čtením většinu dne a noci především. V každém pokoji musím mít rozečtenou aspoň jednu knihu, protože jsem líná přecházet z pokoje do pokoje a hledat knihu, nebo si ji neustále nosit s sebou. Teď jsem skončila s Panem Mercedesem a rozečetla Ekonomix (přečíst si ho je podle přebalu lepší, než si udělat doktorát z ekonomie – no, nevím, buď se u mě rozvinula mateřská demence, nebo je pro mě doktorát nedosažitelnou metou, nemít to tak roztomilé obrázky, asi bych se stále potácela na prvních stranách), podruhé po letech Jonathana Strange a pana Norrella, dočítám Město snících knih a chystám se na Svitky z Londýnského mostu. Čtu všechno, co je popsané písmeny, včetně reklam na pivních táccích, když je při čekání na obsluhu dlouhá chvíle. Z knihovny jsem si před pár dny donesla tři knihy, ale jedna z nich je příliš děsivá a další dvě jsou zatím v pořadí.

Karel Doležal: Fantastiku obecně, mám však slabost pro humor, science fiction a poslední dobou rád louskám detektivky a dobrodružné romány Edgara Wallace, ideálně ve vydáních z první republiky. Mimo knihy zbožňuji duchařské historky a městské pověsti.

Tomáš Heveroch: Tak nyní zrovna čtu Hru o trůny. Jinak mezi nejoblíbenější autory patří Zelazny, Gaiman a Bradbury. Samozřejmě literární vkus není stálý, dříve jsem četl hlavně Pratchetta a v poslední době jsem přišel na chuť i R. A. Salvatorovi. Nebráním se ale ani beletrii, většinou čtu klasiku zakoupenou v antikvariátu.

6. Co tě nejvíce inspiruje?     

Kristýna Sněgoňová: Brno. Město, kde se může stát cokoliv. A taky se to tam děje.

Karel Doležal: Když se podívám na tvorbu za posledních pár let, tak život, přátelé a hudba. U ničeho se mi nepíše tak dobře jako u progresivního rocku. Mnohdy se snažím zachytit náladu alba, které zrovna hraje.

Tomáš Heveroch: Svět kolem. Stačí nějaká nepatrná informace, zajímavost. Inspirace číhá na každém rohu.

7.Které z udělených cen si nejvíce vážíš :

Kristýna Sněgoňová: Sophiina volba, když vyberu jednu soutěž, urazím organizátory ostatních a už se nikdy neumístím :-D
Vidoucí byli loni vyhlášeni první, takže jsem se z nich jako první radovala (ačkoliv mi ceny poslali až po měsíci, takže jsem se už trochu bála sníst perník), CKČ vyvrcholila na Parconu a akce, ze které odcházím v tričku Attack on Titan a s náručí plnou knih a Mloka (a s pokutou 20 euro, kterou jsme dostali na parkovišti, jako bonusem), je k nezaplacení, O nejlepší fantasy zakončilo ve všech ohledech skvělý rok a díky němu jsem tuplovaná lady (ale v autobusu mě ani po tomto oznámení nepustil nikdo sednout, dneska už si lidi aristokracie patrně tak neváží)…
Dobře, bude to Mlok. Nejenom kvůli konkurenci, která se CKČ účastní – některé povídky si mě získaly a věřím, že spoustu skvělých jsem ani neměla možnost číst – ale především kvůli tradici a organizaci soutěže. Vím, jak náročné je organizovat něco velkého (jsem personalistka – lidi mi neodpovídají na maily, a když je náhodou potkám na schodech a pokusím se na ně obsah mailu zakřičet přes zábradlí, nezřídka předstírají hluchotu a skáčou do výtahových šachet, jen aby se vyhnuli povinnostem, takže mám bezmála slzy v očích, když organizace něčeho proběhne bezproblémově) a takhle by to zkrátka mělo vypadat.

Karel Doležal: Při zpětném pohledu navzdory Pulci 2013 za mikropovídku, to bude Skokan 2011. To byl můj vstup na scénu a byl ve velkém stylu. Na euforii dne, kdy jsem jej přebíral, nikdy nezapomenu. A pak jako cenu také schovávám e-mail, v němž se mě nakladatel ptá, zda bych nešel na pivo.

Tomáš Heveroch: Překvapivě prvního umístění (tady pokud se tak dá 5. místu říkat) s první povídkou, kterou jsem se odvážil poslat do soutěže O Stříbřitělesklý halmochron. Navíc se tehdy Je třeba zabít Shakespeara dostala i záhadnou cestou na stránky časopisu Nowa Fantastyka. Takže si nejvíce vážím této první poslané povídky, bez ní bych asi v soutěžích nepokračoval.

Děkujeme nejúspěšnějším borcům PAF 2014 za jejich odpovědi a doufáme, že inspirovali ostatní autory.

 Miroslava Dvořáková, tisková mluvčí PAF